Kristín Eiríksdóttir: Naléhavé ticho & Roman Polách: Ptáci vyhledávají blízkost lidí
–Island/Česko



Kristín Eiríksdóttir
Narozena 1981, básnířka, prozaička, dramatička, výtvarnice. Její prvotina, Kjötbærinn (Masné město), balancuje na pomezí poezie a prózy. První román, Hvítfeld – fjölskyldusaga (2012, Hvítfeldovi – příběh jedné rodiny), pojednává nefunkční mezigenerační vztahy. Za svou v pořadí sedmou knihu, prózu Elín, ýmislegt (Elín, různé, 2017), získala Islandskou literární cenu a byla nominována na Cenu Severské rady za literaturu. Autorčin styl se vyznačuje výraznou obrazností, uměním sdělovat nevyřčené a schopností modelovat hutnou, téměř hmatatelnou atmosféru. „Nevím, jak bych mohla být umělkyní a vyhýbat se brutalitě,“ říká. „Kde bych pak brala inspiraci?“
&
Roman Polách
„Využívají k tomu duté kmeny, ale ve městech i televizní antény nebo plechové báně kostelů,“ píše se v jakémsi dávném článku v novinách. Píší tam i o tom, že ptáci dokáží zcela zakrýt oblohu a také to, že se zvířata ve velkém stahují do hnědouhelných dolů, protože je láká liduprázdná krajina. V knize Romana Polácha (1986) Délka života ve volné přírodě je ohledáváno ono místo činu města a (ne)rovnováha mezi monolitem lidstva a zástupy zvířat vedle nich.
&
Večerem provází ...